Cena ropy v kontextu se situací v Íránu

8.3.2012 11:14

Cena americké lehké ropy WTI se v posledních týdnech a měsících nachází v růstovém trendu a koncem letošního února dosahovala nejvyšších hodnot od počátku května loňského roku.

Od začátku února vzrostla cena černého zlata o 10 % na aktuálních 106,60 USD/barel. Na konci února se cena vyšplhala až k hranici 110 USD/barel, což ve srovnání s počátkem měsíce činilo nárůst o slušných 13,5 %. Co stojí za aktuálně rostoucí cenou této komodity? Současné makroekonomické fundamenty hovoří spíše proti výraznějšímu růstu ceny. Ekonomika eurozóny zmítaná dluhovou krizí se nachází na prahu recese, když v posledním čtvrtletí loňského roku mezikvartálně poklesla o 0,3 % po velmi mírném 0,1% růstu ve třetím kvartále. Výhled pro letošní rok rovněž nevyznívá nijak optimisticky, když Evropská komise prognózuje celoroční pokles HDP eurozóny o 0,3 %, přičemž v listopadové predikci ještě hovořila o 0,5% růstu. Indikace o zpomalující ekonomické aktivitě přicházejí také z Číny, velkého hráče na světovém trhu s ropou, kde tamní HDP ve 4Q 2011 zpomalilo na meziročních 8,9 % z 9,1 % vykázaných ve 3Q 2011 a výhled ekonomického růstu pro letošní rok je posazen čínskou vládou na úrovni 7,5 %, což indikuje výraznější zpomalení oproti 9,2% růstu za rok 2011. O predikcích čínské vlády je sice známo, že bývají často podstřelené, aby je bylo možno snadněji překonat, přesto je zřejmé, že čínská ekonomika zpomaluje, když pociťuje snižující se poptávku zejména ze strany evropských zemí.

Prorůstové faktory nevidím ani ve vývoji statistiky o stavu amerických zásob ropy, kde od poloviny letošního ledna dochází k mezitýdenním nárůstům zásob, což nesignalizuje nějakou přehnanou poptávku po ropě v největší ekonomice světa. O nevýrazné celosvětové poptávce po černém zlatu hovoří také snižující se odhady poptávky pro letošní rok jak ze strany OPEC, tak ze strany Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Ropný kartel OPEC snížil svůj odhad růstu poptávky o 10 tisíc barelů denně na 1,06 milionů barelů denně a IEA ve své poslední únorové zprávě zkorigovala svou predikci letošního růstu celosvětové poptávky po ropě na 800 tisíc barelů denně, zatímco ještě v lednu prognózovala zvýšení o 1,1 milionů barelů. Společným jmenovatelem pro snižování odhadů je jednoznačně slabší výhled globální ekonomiky pro letošní rok, s tím, že poptávka po ropě bude nejvíce srážena ze strany vyspělých zemí OECD, kde je očekáván meziroční pokles. Hnací silou růstu spotřeby ropy tak v roce 2012 zůstanou pouze rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou, a to i přes výše zmíněné očekávané zpomalení jejího hospodářství.

Je tak zřejmé, že za výraznějším nárůstem ropy v posledním měsíci nemůžeme hledat poptávkové faktory, nýbrž zejména faktory politické, geopolitická rizika ohrožující nabídkovou stranu. Aktuální nervozitu na světový trh s ropou přineslo embargo na dovoz íránské ropy ze strany Evropské unie schváleného na konci letošního ledna s platností od 1. července. Důvod takového zásahu není nijak překvapivý. Jedná se o kontroverzní iránský jaderný program, který západní země kritizují již řadu let a domnívají se, že program je Íránem využíván k výrobě jaderné zbraně. Ohlédnu-li se zpět, tak v posledním roce situace v arabském světě poměrně razantně zasahovala do vývoje cen černého zlata. Politické nepokoje a válečné konflikty z loňského roku, počínaje Tuniskem, Egyptem a konče Libyí, vždy znamenaly pro cenu ropy výraznější vychýlení ze svého trendu. V současné době je ropný trh nervózní ze situace v Íránu (ve vzduchu je i hrozba válečného konfliktu se Západem), což napomohlo ceně americké ropy na konci února atakovat deseti měsíční maxima. Jsou však takovéto cenové skoky v případě těchto geopolitických rizik adekvátní? Navíc v situaci slabšího globálního ekonomického růstu, jenž nevytváří dostatečné poptávkové impulsy? Podívám-li se na některá fakta a čísla, pak se domnívám, že tržní reakce na situaci v Íráně se jeví spíše jako přehnaná. Írán samozřejmě patří mezi významné hráče ropného trhu. Jedná se o třetího největšího exportéra ropy na světě a druhého největšího producenta v rámci OPEC s denní těžbou pohybující se na úrovni 4 milionů barelů. Zhruba polovina tohoto vytěženého objemu připadá na export. Na EU připadá zhruba 20 % íránského exportu, tedy v průměru cca 450 tisíc barelů denně (5,7 % celkových ropných importů do EU) a je druhým největším importérem íránské ropy po Číně. V případě skutečného naplnění embarga a tedy pozastavení evropských dovozů íránské ropy však nevidím důvody pro vznik nabídkového šoku. A to především z toho pohledu, že podle údajů IEA činí záložní kapacita vrtných zařízení v Saudské Arábii 2,15 milionů barelů denně, což je právě zhruba celkový denní objem íránského exportu a navíc saúdský ministr ropného průmyslu prohlásil, že Saúdská Arábie je připravena vyjít rostoucí poptávce vstříc. Vedle toho jsou zde možnosti dodávek i z ostatních států Perského zálivu, díky uklidnění situace v Libyi se postupně vrací do normálu dodávky i z této severoafrické země.

Za této konstelace a v souladu s výše nastíněným aktuálním vývojem globální ekonomiky se domnívám, že výraznější cenový pohyb ropy směrem vzhůru z posledních týdnů byl přehnaný a do nejbližšího období očekávám spíše určitou korekci ze současných vysokých úrovní.

Jan Raška
Fio banka, a.s.
Prohlášení